Zahrádkářské kolonie mají ve městě stále svůj význam i smysl
Přečtěte si názor Tomáše Hrdinky, který vyšel v časopise Tučňák k revitalizaci a důvodům za zachování pražských zahrádkářských kolonií
Zahrádkářské kolonie nejsou přežitkem, ale výzvou
V dnešní době, kdy ve sdělovacích prostředcích převažují negativní zprávy, bych se s Vámi, milí čtenáři, jako zastupitel městské části Praha 4 a zároveň řadový občan - začínající zahrádkář - rád podělil o jednu pozitivní zkušenost, která se v naší městské části udála. Celá věc souvisí s fenoménem tzv. zahrádkářských kolonií, kterých je na území Prahy hned několik, a to v různém stupni údržby, bohužel potažmo i rozkladu. V tak trochu neutěšeném stavu se ještě před dvěma, třemi lety nacházela i zahrádkářská kolonie Na Dobešce, dobře známá všem kolemjdoucím mířícím od Zeleného pruhu na vyhlídku Branických skal. Neradostný vzhled některých zahrádek mě před několika lety přiměl jednu z nich si pronajmout a pokusit se ji zvelebit tak, jak mě tomu můj děda, sám bývalý předseda zahrádkářské kolonie, kdysi naučil. Někomu se to může jevit trochu zpátečnické, stát se v dnešní době plné technologií a spěchu zahrádkářem, ale je to přesně takový ten typ práce a odpočinku, který městskému člověku tu a tam chybí. Po třech letech se mohu s uspokojením nadechnout a říci, že se kýžený výsledek dostavil a že se mi ve spolupráci s tamním předsedou kolonie podařilo přesvědčit toho času už jako místopředseda i ostatní zahrádkáře, aby si pronajaté zahrádky dali do pořádku a pravidelně se o ně starali. Za to bych jim rád osobně poděkoval, stejně jako těm nemnoha dobrovolníkům z řad našich zahrádkářů, kteří se v loňském roce podíleli na erárním úklidu celé kolonie. Místa, kde dříve v zarostlých, polorozpadlých boudičkách někdy i přespávali cizí lidé a mládež pořádala své dýchánky, se tak proměnila v utěšený kousek zeleně, na jaře a v létě hrající všemi barvami. Odměnou všem zahrádkářům za jejich účast mohou být pozitivní ohlasy obyvatel okolních vilek, kteří si proměny opravdu všimli.
Podpora od městských části možná a žádoucí
Jedinou vadou na kráse byl ještě do loňska původní, možná i několik desítek let starý plot, na mnoha místech prorezlý a děravý. Proto jsem vděčný naší městské části, že se rozhodla investovat do svého majetku a celý plot zrenovovat. Přispěla tím nejen k větší bezpečnosti v okolí zahrádkářské kolonie, ale především k jejímu celkovému vzezření. Pro kolemjdoucí teď působí vlídně a doufám, že v průběhu měnících se ročních období každého takového něčím potěší. V neposlední řadě ještě musím zmínit, že značný vliv na změnu zavedených (ne)pořádků měl převod vlastnictví pozemků naší kolonie ze Státního pozemkového úřadu na městskou část, která jako nový propachtovatel stanovila řádově přísnější podmínky pro pachtýře, tedy přeneseně nás, jednotlivé zahrádkáře. Někteří lidé tak bohužel museli své zahrádky opustit a přenechat je lidem, kteří na ně mají čas a řekněme si to na rovinu, i peníze. Nicméně to v tomto případě to bylo ku prospěchu věci a jsem si jist, že stejný postup by měly vyzkoušet i jiné kolonie s podobným osudem.
Osada na Dobešce jako příklad úspěchu i pro jiné městské části
Závěrem nezbývá než si přát, abychom ve našem společném úsilí dále zvelebovat pronajaté zahrádky nepolevili a i když si to vyžádá spoustu trpělivé práce, aby podobnou odvahu změnit zaběhnuté pořádky našly i ostatní zahrádkářské kolonie na území Prahy. Jako vždycky je to hlavně o konkrétních lidech a jejich vůli něco změnit, i když je to bude stát čas, nemalé úsilí a vlastní peníze. Zmíněné atributy se ale všem nakonec vyplatí a fenomén zahrádkářských kolonií jako oáz kultivované přírody tak nejen v Praze 4 může žít dál.
Více názorů na různá témata si můžete přečíst na mém webu www.tomashrdinka.cz.
Foto Tomáš Hrdinka